Vitamín C je ničen CHLÓREM !!!!!!!, dále kovem
(ne nerez) a světlem.
Umělé práškové Céčko rozpouštíme pouze v odstáté
vodě!
kopřiva sušená - 377 mg Céčka ve 100 gramech
pampeliška - 82
žabinec -
89
tráva céčko obsahuje, seno ne
paprika žlutá
294
paprika zelená 192
paprika červená 150
zelí 110
kapusta
kadeřavá 110
brokolice 110
šípky 257
kiwi
80
jahody
60
------------------------------------------------
Jedovaté jsou pro morče
- avokádo,kvetoucí jetel (kyanovodík)
způsobující trávicí potíže - granátové jablko,
papája, mango, liči.
jablko
odvápňuje
------------------------------------------------
(člověk)
Rovnováha fosforu s vápníkem je důležitá: 1 díl fosforu na 2,5 dílu vápníku.
Naruší se jedením sladkostí.
odvápnění kostí - přijímá-li tělo 2x více fosforu než vápníku, ztrácí schopnost
vápník vstřebat
-----------------------------
Ze stránek o
želvách:
Prevence
měknutí krunýře je krmení potravinami se správným obsahem vápníku a fosforu. Do těchto potravin
patří: reveň, tuřín, čínské zelí, pampeliška květ a list, petržel, kadeřavá kapusta, zelí pórek,
špenát – list, cibule – nať, ostružina. Tyto potraviny krmíme jako hlavní složku
potravy, není nutné přidávat k nim vápník.
Průměrné zdroje vápníku jsou: celer, baklažán, naklíčené fazole, ředkev,
hruška, jablko. Tyto zdroje potravy je třeba buď podávat méně často, nebo posypat přídavkem vápníku
(drcená sépiová kost, drcené tbl. vápníku a lze i drcené vaječné skořápky). Nevyhovující zdroje
vápníku: rajče, broskev, salát, okurka, jahody, brokolice, meruňky, růžičková kapusta, květák,
chřest, řepa, banán, švestky. Tyto potraviny se musí vždy poprášit doplňkem vápníku a neměly by
sloužit jako hlavní zdroj krmení. Ale zároveň obsahují důležité vitamíny a vlákninu, takže je velmi
důležité také tyto potraviny
zkrmovat.
-----------------------------------------
(kůň-seno)
Seno je bohaté na vápník, avšak má
málo fosforu. (Naštěstí jadrná krmiva mají zase málo vápníku a hodně fosforu, takže pokud jsou koně
krmeni jádrem i pící, dostávají vápník a fosfor ve správném poměru.) Seno také obsahuje hodně
draslíku a vitamíny A, E a K - a bylo-li sušeno na slunci, také vitamín D. (Obsah vitamínů však
časem klesne, takže starší seno nebo seno ke konci zimy už nemá téměř žádné vitamíny.)
Seno obsahuje také
bílkoviny (proteiny), jejich množství je však různé. Leguminózní sena (například vojtěška nebo
jetel) mohou obsahovat 20 % hrubého proteinu nebo i více, zatímco travní sena (jako například
bojínek) obsahují asi 11 - 14 % bílkovin, jejich množství někdy může klesnout až na 4%. Množství
bílkovin v seně závisí především na době sklizně. Pokud se tráva seče v období kvetení, kdy 50 %
rostlin už má květy a brzy vysemení, bude mít dostatek bílkovin, pokud se však seče až v plném květu
nebo po odkvetení, je obsah bílkovin v seně tak nízký, že zdaleka nepokryje potřeby dospělých
koní.
Známe tři druhy sena. Obilné seno se získává posečením zeleného obilí, například pšenice nebo
ječmene a to v době před vytvořením klasů. Toto seno má podobné nutriční hodnoty jako seno travní.
Čím více klasů je v seně, tím je jeho nutriční hodnota vyšší. (Pokud sklidíme zralé obilí a zbavíme
ho klasů, získáme klasickou slámu, která je vhodná jako podestýlka.) Obilné seno se však nepoužívá
ke krmení koní příliš často, protože se to ekonomicky nevyplácí.
Mnohem běžnější jsou travní a
leguminózní sena. Nejznámějším leguminózním senem je vojtěška (nazývaná také lucerka). Dále do této
skupiny patří sena z jetele, zahradního trojlístku, hrachu, vikve a také ze sóje. Leguminózní sena
koním většinou chutnají více než sena travní, obsahují třikrát více bílkovin a vápníku než travní
sena a také mají více rozpustných uhlohydrátů, beta-karotenu (z něho si tělo vytváří vitamín A) a
vitamínu E. Proto se leguminózy podávají především mladým rostoucím koním a kojícím klisnám. Tato
sena jsou však dražší a v některých oblastech mohou být napadena jedovatými brouky.
Existuje několik typů
travních sen. Oblíbený je bojínek, protože snáší studené i teplejší podnebí, začíná růst už brzy na
jaře, kdy jiné druhy trav ještě nerostou. Nenajdeme ho v příliš teplých a vlhkých oblastech. Zde se
lépe daří například uměle vypěstované Bermudské trávě nebo sveřepi (odolná a tvrdá tráva, roste i v
chladnějších oblastech, koním však tolik nechutná a proto se často pěstuje ve směskách s vojtěškou)
či srze říznačce (velice odolná tráva, která roste i na slaných půdách). Lipnice, kostřava,
chrastice kanárská a jílek jsou dalšími druhy, ze kterých se dělá seno pro koně. Výhodou travních
sen je to, že se v nich nevyskytují jedovatí brouci, ale jsou také méně prašná než leguminózy, takže
se podávají koním, kteří mají dýchací problémy. Obsahují mnohem méně bílkovin, proto se hodí pro
dospělé koně, kteří už nerostou, ani se nepoužívají do chovu.
Travní seno lze od leguminózního rozlišit podle stonků a
lístků, travní sena mají dlouhé a přímé stonky, úzké listy, které stonek jakoby obalují. Stonky
leguminóz jsou pokroucené, mají širší lístky, které snadno opadávají, lámou se a tím se tvoří
prach.
Často se tráva a leguminózy pěstují dohromady. Koně mají radši leguminózy, takže jim v takové
směsce bude lépe chutnat i “obyčejné” travní seno. Na druhé straně mají leguminózy
příliš vysoký obsah bílkovin, proto, když se smíchají s travinami, získají na objemu, ale množství
bílkovin v krmné dávce se sníží. Leguminózy produkují velké množství dusíku, takže vlastně
přihnojují půdu. Všechny tyto důvody hovoří pro to, že je dobré pěstovat a krmit koně těmito
směskami, záleží už jen na vzájemném poměru leguminóz a
trav.
-------
Smrkové větvičky a čekanka v malé míře - obsahují silice
proti vnitřním parazitům.
